Historie budovy

Malostranské náměstí je odedávna spojeno s matematikou. V 15. století zde stávala škola, na níž vyučoval matematik a astronom Jan Šindel, pozdější rektor pražské univerzity a společně s Mikulášem z Kadaně tvůrce slavného staroměstského orloje. Samotná budova Matfyz na Malostranském náměstí má pestrou historii. Stavbu takzvaného Profesního domu inicioval jezuitský řád záhy po bitvě na Bílé Hoře, ale vlastní výstavba začala vzhledem ke složitým jednáním a výkupu stávajících domů až v roce 1674. K výkupům docházelo od roku 1628, kdy vévoda Albrecht z Valdštejna věnoval řádu donaci na výstavbu profesního domu, ta však byla použita právě na výkup domů. Posledních dvanáct domů bylo přes protesty vykoupeno roku 1671. Jezuité získali gotický kostelík sv. Mikuláše (předchůdce dnešního barokního kostela sv. Mikuláše). Funkci farního kostela musela místo gotického kostelíka sv. Mikuláše po přestavbě v letech 1628 -1629 převzít rotunda sv. Václava v severním křídle objektu. V roce 1673 bylo vydáno povolení gotický kostelík sv. Mikuláše strhnout. Výstavba profesního domu byla dokončena v letech 1690 až 1691.

Stavba kostela sv. Mikuláše byla započata později, až v roce 1703, a byla dokončena v roce 1752. V následných letech probíhalo dokončení chrámové výzdoby až do zrušení jezuitského řádu císařem Josefem II. v roce 1773. Smlouva s městskou radou zavazovala jezuitský řád k zachování rotundy sv. Václava v podobě z let 1628 – 1629 a k jejímu zakomponování do nové barokní stavby Profesního domu. Nicméně poruchy statiky vedly k tomu, že rotunda byla v roce 1683 stržena a došlo k dohodě včlenit do Profesního domu nový farní kostel sv. Václava. Tento nový kostel byl situován v severozápadním rohu objektu s vlastním vchodem a byl de facto oddělen od Profesního domu.
Na stavbě Profesního domu se podíleli architekti Francesco Caratti, Giovanni Domenico Orsi de Orsini a Francesco Lurago. Plány budovy jsou dnes uloženy v Národní knihovně v Paříži.
Stavbu kostela sv. Mikuláše vedli architekti Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové.

Za zmínku stojí strohost stavby Profesního domu, jejímž důvodem bylo doporučení vyšších představitelů řádu po kritice okázalosti stavby Klementina, zejména naléhání řádového generála Gianpaola Olivy, který doporučil, aby se zdrželi všeho, co směřuje k přehnané zdobnosti. Kostel sv. Mikuláše byl však již opět stavěn v okázalém stylu a díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracování bývá považován za jednu z umělecky nejvýznamnějších barokních staveb Prahy.
Pozoruhodné je umístění jezuitské knihovny nad klenbou nového farního kostela sv. Václava. Na příkaz vévody Albrechta z Valdštejna sem byla později přemístěna jako válečná kořist knihovna renesančního polyhistora Heinricha Rantzaua z jeho zámku blízko Hamburku. Tuto knihovnu užíval Tycho Brahe, kterému Heinrich Rantzau poskytl útočiště po jeho nuceném odchodu z Dánska.

Po zrušení jezuitského řádu Josefem II. se Profesní dům stal součástí majetku habsburské monarchie. Během této doby nalezl mnohá uplatnění, ale nejvýznamnější bylo období devatenáctého století, kdy zde sídlil vrchní zemský soud. Budova byla přestavěna a kostel sv. Václava byl přepažen podlahami. Po r. 1918 objekt připadl Ministerstvu financí a byla vestavěna odbavovací hala Státní banky, takzvaná rotunda. Ve sklepech byly vybudovány trezory pro velkou část státního pokladu. Během druhé světové války v Profesním domě sídlil Úřad říšského protektora. Spodní patro a sklepy byly v této době přebudovány pro vojenské účely. V roce 1953 byla v Profesním domě otevřena Vysoká škola železniční v Praze. Roku 1960 byla přemístěna do Žiliny a Profesní dům se dostal pod správu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Budova Profesního domu byla kompletně rekonstruována v letech 2000 až 2005. V únoru 2004 došlo k unikátnímu objevu zbytků rotundy sv. Václava. Původním záměrem rekonstrukce bylo zprovoznění zasypaného prostoru v přízemí, ale při odstraňování zásypů byly nejdříve objeveny zbytky románského zdiva rotundy a následně fragment románské reliéfní keramické dlažby vyšehradského typu z první poloviny 12. století. Dochované terakotové dlaždice tohoto typu in situ patří k nejvýznamnějším objevům tohoto charakteru. Podle historických záznamů byla rotunda sv. Václava postavena v 11. století na Malostranském náměstí, nic se z ní však zdánlivě nezachovalo a historikům se nedařilo zjistit, kde přesně stála.
Nejzdobnějším prostorem budovy je rozsáhlý zrestaurovaný refektář s překrásnými nástropními malbami. Zde se konají promoce a další slavnostní akce fakulty. Varhanní prospekt v refektáři pochází ze zrušených varhan ze severních Čech a velkorysostí jeho milosti, pana převora Siostrzonka, byl v nedávné době věnován MFF UK.

Prohlédněte si Svatováclavskou rotundu prostřednictvím virtuální prohlídky.